Archiv štítku: pravopis

Diktát – souhrnný diktát 7. třída (1)

Diktujte a doplňte chybějící písmena

Šestým místem vstoupila (K/k)ateřina (N/n)eumannová do (N/n)ového ročníku (S/s)větového poháru v b(je/ě)hu na l(i/y)žích. Světová špička jí ve (Š/š)védské (K/k)iruně neutekla, při neúspěchu ostatních reprezentantů z(ů/ú)stala p(i/y)lířem českého t(í/ý)mu.
Konkurenci na (S/s)everu (s/z)drtila (N/n)orka (B/b)ente (M/m)artinsenová. Sedmadvacetiletá m(i/y)stryně na této trati měla ještě v polovině náskok jen 3,33 sekund(i/y), převahu však znásobila v závěru.
Obleva a mě(k/kk)čí tra(ť/ď) většině závodnic nevadil(i/y). Nevábné podmínky neza(s/z)kočily ani (N/n)eumannovou.
(N/n)akonec to s mazáním l(i/y)ží dopadlo dobře,“ pochvalovala si (Č/č)eská lyžařka. Naši vrcholoví sportovci reprezentují (Č/č)eskou (R/r)epubliku ve (S/s)větě lépe než mnozí jiní činitelé.

Řešení diktátu najdete zde

Diktát – souhrnný diktát 4. třída (2)

Lidé sl_šel_  b_t zvony. Odb_jel_ poledne. Zedníci na stavbě už b_l_ v_hladovělí. Brigádníci s nimi zašl_ do m_stní v_vařovny a ob_(ě/je)dnal_ si něco na zu_(p/b). Kuchařky v_ndal_ tal_ře. V_brané lahů_(t/d)ky v kuchyni neob_čejně voněl_. Chlap__ si ob_(ě/je)dnal_ guláš a každý dva chleb_. Ženy si ob_(ě/je)dnal_ salát s ol_vam_ , s okurkam_ a jídlo si dochutil_ zál_vkou z b_l_nek.

ŘEŠENÍ NAJDETE ZDE

Diktát – psaní velkých písmen

Jaká byste napsali písmena? Velká nebo malá?

(f/F)estival v (k/K)arlových (v/V)arech, (t/T)omášův bratr, (m/M)ikešova miska, (j/J)an (ž/Ž)ižka z (t/T)rocnova, (v/V)ysoké (t/T)atry, (s/S)vatý (j/J)osef, (k/K)arlova (u/U)niverzita, (s/S)metanova (p/P)rodaná (n/N)evěsta, (b/B)rněnská (d/D)álnice, (p/P)enzion (u/U) (h/H)ousliček, (s/S)ídliště (b/B)ílá (h/H)ora, (s/S)tředozemní (m/M)oře, (s/S)ýr (h/H)ermelín, (p/P)etr (n/N)ovák, (č/Č)eský (s/S)lavík, (o/O)lomoucký (o/O)kres, (v/V)elkomoravská (ř/Ř)íše, (p/P)ozemšťané, (k/K)arlův (m/M)ost, (f/F)rancouzských film, (ř/Ř)eka (m/M)orava, (v/V)ánoce,

ŘEŠENÍ NAJDETE ZDE

Diktát – shoda podmětu (1)

Doplňte i – y – a.

Pod okny zařehtal_ koně. Ragbisté nastoupil_ k zápasu. Vzduchem poletoval_ peříčka. Roztřásl_ se mi kolena. Potápěčky měl_ kameru. Hosté vypadal_ spokojeně. Kouzla přestal_ fungovat. Akrobatky a ps_ najednou vběhl_ do šapitó. Vysoké topol_ a mohutné olše zpevňoval_ hráze. Vyrostl_ tam nové domy. Na rybníku výskal_ děti. Svatebčané se fotil_ u brány. Dny se nám zdál_ dlouhé. Sýpky se plnil_ obilím. Babičce slzel_ oči. Klíče jí spadl_ do trávy. Jídla mi tam nechutnal_.


ŘEŠENÍ NAJDETE ZDE

Diktát – souhrnný diktát 6. třída (1)

Odpoledne hnal Ondřej koně a kráv- na obecn- louku. Pod paž- si nesl knihu, na hlavě m-l bare- a v ruce držel b-č. Pes Ťapka -pokojeně pošt-kával a chlapec mu házel kousk- -leba od svačin-. Uveleb-l- se u vrb- na louce. Ze -vého -tanov-št- m-l Ondřej v-hled na celé ohb- řek-. Zajímal- ho všechn- projev- ž-vota v př-rod-. Blatouch- už odkvetl-, ale pom-nky se modral- v celých trsech. Mezi kořen- vrb- proplouval- jako barevné čáry p-truz-. Ob-v-la se v-dra, rychle plavala a zanechávala po sobě na hladin- brá-du. Obča- se v trávě mihla užo-ka. Vá-k- poletoval- jako zmenšené model- letadel. Vodní pavouk se o-poutal od břehu a dělal drobounké vlnky. Voda om-vala oblá-k- a ty se le-kly v odpoledním slunc-.

Řešní najdete zde

Diktát – souhrnný diktát 5. třída (1)

Diktujte a doplňte chybějící písmena

Když jsem přeskakoval přes v-mol- a pařez- v lese, vesele jsem si hv-zdal. Pod os-kou se něco m-hlo. V-děs-l jsem se. Kdyb-ch neb-l pozorný, šlápl b-ch na ježka. Zm-je zas-čela a zm-zela za spadl-m- bukov-m- větvem-. Zastav-l jsem se. Srdce m- prudce b-lo. Na čele se m- objev-l- kapky potu. Po chv-l- jsem se opět v-dal k cíl-. Do tm- jsem chtěl dojít k příb-tku Jirkov- bab-čky, která b-dlela na v-v-šenině nad vs-. Zvony na kostelní v-žce v údol- zvonil-. Domů jsme přišl- až za tm-. V krbu plápolal- plameny a na zdi v-tvářel- zajímavé stíny.

Řešení diktátu najdete zde

Diktát – souhrnný diktát 4. třída (1)

Lenoš-, konečně jste pohnul- svými těl-. Kovář- v-ráběl- podkov-. Těžkými kladiv- a pal-cem- muži b-l- do kovadl-n, až jiskry létal-. Jejich dlaně b-l-  samé mozol-. Kob-l- hlas-tě ržál-. Hřív- jim ve větru vlál-. Jezdci je osedlal-, potom se v-šv-hl- do sedel a v-razil-.
V-ři zavířil- křídl- a zm-zel- v hlub-ně lesa. Také netop-ři v-létl- z v-kýře na lov hm-zu. Brigádníci na pol- vázal- snop- povřísl-. Veslaři zabral- vesl-, až jim naběhl- na čele žíl-. Kap-čky potu se jim perl-l- na l-sině.

ŘEŠENÍ NAJDETE ZDE

Psaní velkých písmen

1. Velké písmeno se píše na začátku věty. Věta nebo větný celek mohou být ukončeny tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem.

Zítra mám narozeniny.

Přijedete na návštěvu?

Kéž bych dostal nové kolo.

To je ale překvapení!

Nerozbaluj ještě ten dárek!

2. Větný celek může být také uvedený uvnitř jiné věty, bývá to například přímá řeč, citát nebo heslo.

A do toho ticha se za nimi ozvalo: „Hrome, co to tady děláte?!“

Lidová pranostika Srpen zpočátku-li hřeje, zima se pak dlouho sněhem skvěje není už dnes příliš známá.

Řekneš-li dnes Pomohu ti, musíš se zítra podle toho zachovat.

3. Velké počáteční písmeno se píše ve vlastních jménech.

  • Jsou to jména živých bytostí – jejich křestní jména, příjmení, přezdívky…

Jakub, Lukáš, Libuše, Amálka, Karel Jaromír Erben, Hurvínek, Janek zvaný Pořízek, Švejk…

  • Jsou to jména rodů a rodin.

Přemyslovci, Slavníkovec, Dvořáčkovi, Kaplanovi…

  • Označení obce (města i vesnice)

Brno, Pardubice, Karlovy Vary, Hradec Králové, Jablonec nad Nisou (předložky jsou s malým a pokud je za předložkou jedno slovo, tak je s velkým písmenem), Kostelec nad Černými lesy

  • Označení jména ulic, náměstí, domů

velké písmeno píšeme až ve slově následujícím po výrazu ulice, náměstí, třída,… ulice Nádražní, náměstí Svobody, třída Kapitána Jaroše

  • Jsou to příslušníci národů a kmenů.

Češi, Moraváci, Hanáci, Chod, Valach, Němec, Francouzi, Skot…

  • Jsou to obyvatelé, kteří žijí na místě s vlastním jménem.

Evropan, Marťan, Kyjované, Podskalští, Pražáci (Pražané),…

  • Jsou to bytosti z mytologie a postavy zosobněné, alegorické.

Perun, děd Vševěd, Pán Bůh, Madona Ochranitelka, Archanděl Michael, Rozum a Štěstí, Radegast, socha Svobody…

  • Jsou to vlastní jména, která dáme zvířatům.

pták Ohnivák, liška Ryška, veverka Zrzečka, kůň Zlatohřivák, maxipes Fík, liška Bystrouška, kačer Donald, pes Lišaj, žabák Kvak, slípka Pipka, Šemík…

!!! Pozor !!!

  • Jména členů různých kolektivů – organizací, sportovních klubů, náboženských vyznání, antropologických skupin… – se píší s malým písmenem.

indián, sparťan, husita, jezuita, lumírovec, slávista, katolík, černoch, liberalista, františkán…

  • Pojmenování nemyslíme jako vlastní jméno, i když jím původně bylo; chceme jím označit nějakou vlastnost, a proto píšeme malé písmeno.

Už abych byl zdravý, ležím tu jako lazar.

Náš nový soused je prý pěkný donchuán.

Pamatuj na navrátila! Ne abys zůstal venku  zas až do rána!

4. Velké písmeno se píše často na začátku výčtu po dvojtečce. Takový výčet většinou obsahuje aspoň jeden větný celek.

Otázky k textu:

  • Jak nazývá autor jednotlivé postavy?

  • V čem spočívá hlavní zápletka?

  • Kdo je pachatelem?

5. Velké písmeno se píše na začátku nadpisů, záhlaví, adres apod., které jsou napsané na samostatném řádku.

Akademická pravidla českého pravopisu (titul knihy)

Paní

Apolena Dvořáčková

Tovární 25 (adresa)

Nový světový rekord (novinový titulek)

Telefon aneb Eda se vyzná (nadpis kapitoly)

Diktát na procvičení psaní velkých písmenTest na procvičení psaní velkých písmen

Diktát – souhrnný diktát 3. třída (1)

Diktujte a doplňte chybějící písmena

Toulavý pes

Opuštěný ps_k pob_hal po lese. V_plašil zajíce a chv_li ho hon_l. Nap_l se z hluboké brá_dy v_jeté traktorem. Našel práz_nou plechovku od konzervy a očichal ji. Voněla ná_herně, jenže kromě v_ně v ní neb_lo nic. Měl už hla_. Je_tě vysl_dil pohozený pap_rový p_tlík. Při_lížil k němu nos a šlápl na něj nohou. Kromě někol_ka mravenc_ v sáčku už také nic neb_lo. Na lesní cestě usl_šel hrkotání motorky. Ostražitě zvedl hlavu a odb_hl dál do lesa.

(M. Zinerová)

Řešení diktátu najdete zde

Obměna hlásek při odvozování slov

Jazyk je jako živý tvor, a proto se neustále mění a vyvíjí. Nejvíce změn probíhá ve slovní zásobě, která se přizpůsobuje našim potřebám vyjadřování. Slova v českém jazyce vznikají nejčastěji způsobem, který se nazývá odvozování.

Základové slovo pomocí odvozování přetvoříme na slovo nové. Obě slova pak mají společný slovotvorný základ. Části slova, kterými se od sebe liší, jsou slovotvorné prostředky: předpony, přípony a koncovky.

Slovotvorný základ bývá někdy ve slově obměněn a může ovlivnit PRAVOPIS. Nejčastější obměny hlásek při odvozování slov jsou tři následující:

KRÁCENÍ A DLOUŽENÍ SAMOHLÁSEK

Dlouhá samohláska se zkrátí, a proto:

  • Na dovolenou létáme letadlem.

  • Počítač smí používat jen přihlášený uživatel.

  • Mám takovou sílu, že se cítím silný jako lev.

Krátká samohláska se prodlouží, a proto:

  • Vyrábíme hračky pro děti a naše robky jsou všude oblíbené.

  • Chtěl bych mít velkou zahradu, ale stačí mi i malá zahrádka.

  • Na podzim opadají ze stromů všechny listy, lístky i lístečky.

POZOR !

  • Některá slova můžeme psát ve zkrácené i nezkrácené podobě: např. umývadlo i umyvadlo, odesílatel i odesilatel, písárna i pisárna, výhrůžka i vyhrůžka.

  • Délka samohlásky se nemění: např. výjimka výjimečný.

  • U některých slov existují obě podoby, ale s různým významem: např. panský x pánský, kropicí x krocí.

  • Pokud máte o správném psaní u některého pravopisného jevu pochybnosti, použijte PRAVIDLA ČESKÉHO PRAVOPISU.

 STŘÍDÁNÍ SAMOHLÁSEK

Někdy se ve slovotvorném základu střídají samohlásky. Pro pravopis je důležité hlavně střídání:

  • íě (e)

toto střídání tedy často potvrdí, že máme v kořenu slova napsat měkké i

  • bílý – bělejší
  • vítr – větřík, větrník
  • sít – setba
  • íst – předení
  • oů

toto střídání tedy potvrdí, že máme napsat ů (s kroužkem)

  • dokázat – důkaz
  • vozit – vůz
  • vonět – vů
  • jahoda – jahůdka

ZMĚNY SOUHLÁSEK

Na konci slovotvorného základu slov se někdy mění také souhlásky nebo skupiny souhlásek. Pro pravopis jsou nejdůležitější tyto změny:

  • h – ž

    • kniha – knížka, kniž

    • ha – těžký, těžkosti, těžítko

    • kruh – kružítko

  • ch – š

    • smích – smíšek, směš

    • moucha – muška, muší

    • hrách – hrášek, hráškový

  • k – č

    • měkký – měkčí

    • ruka – ručka, ručička

    • vlak – vláček

Psaní i/y po obojetných souhláskách

PSANÍ I/Y PO OBOJETNÝCH SOUHLÁSKÁCH

  • Nejprve si musíme uvědomit, ve které části slova máme i/y napsat; může být v:
    • PŘEDPONĚ,
    • KOŘENU,
    • PŘÍPONĚ,
    • KONCOVCE.
  • Předpona
      • V předponě vy-, vý- se píše vždy tvrdé y, ý

vytvořený, borný, klopný, vymalovat, vyplavat, vyspravit, let, vynález, levka

  •  Kořen
      • V kořenu slova se po obojetné souhlásce píše většinou měkké i, í.
      • Tvrdé y, ý píšeme v kořenu jen ve vyjmenovaných slovech a ve slovech, která jsou s nimi příbuzná.

obilí, lek, plivat,ska, miska, rný, pila, zvat, osika, la, vidle, podat, zima, tra

  • Přípona
      • V příponách slov píšeme po obojetných souhláskách měkké i, í. Výjimku tvoří pouze několik vyjmenovaných slov: kopyto, brzy apod.

slabina, hřek, skalisko, včen, maminka, kon, kropit, par, prosil, lek, lvice, sločko, brzičko, mrak

  • Koncovka
      • V koncovkách podstatných a přídavných jmen se při psaní i,í/y,ý řídíme vzorem:

pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce

žena, růže, píseň, kost

město, moře, kuře, stavení

 

mladý, mladá, mladé

jarní, jarní, jarní

matčin, matčina, matčino

    • husy na návsi podle vzorů ženy (na) kosti,
    • vozy s pytli obi podle vzorů hrady (se) stroji stavení,
    • dra jestřábi podle vzorů mla muži.
    • Uviděl nad poli a lesy kroužit sokoly. Podle vzorů (nad) moři a hrady/lesy (pomocný vzor) pány.
    • Jsou to sousedovi nebo ci psi? Podle vzorů matčini (nebo) jarni.
    • Uslyšel štěkat sousedovy i ci psy. Podle vzorů matčiny (i) jarny.
  • V koncovkách přítomného času sloves se vždy píše měkké i, í:

myslím, myslíš, mys, myslíme, myslíte, mys; mysli!

  • V koncovkách příčestí se píše i,í/y,ý podle rodu (a životnosti) podmětu:
    • Kočky tiše předly. Podle podmětu (ty) kočky rodu ženského.
    • Po mezi běhali zajíci. Podle podmětu (ti) zajíci rodu mužského životného.

    • Zvony na věži se rozezněly. Podle podmětu (ty) zvony rodu mužského neživotného.

POZOR!

  • Dni (dny) prázdnin rychle uplynuly. Podle podmětu (ty) dni/dny rodu mužského neživotného.

Diktáty na procvičení vyjmenovaných slov

Diktát – psaní ě/je

Doplňte do textu chybějící ě, je nebo ně:

M_síc tajem_ osv_tloval noční krajinu. Sed_l jsem na břehu jezera a bylo m_ příjem_. Pomalu utichal zp_v ptáků a na tem_ modré obloze se ob_vovaly první hv_zdy. N_kde v dálce se ozývaly tóny hrav_ vykouzlené na harf_ a m_  náhle všechny dojmy splývaly v_dno. Zapom_l jsem na všechny starosti sv_ta a ponořil se do ob_tí noci, všechno nap_tí ze m_ spadlo a mé v_my pomalu slábly. Usnul jsem a spal klidn_ jako dít_.

ŘEŠENÍ NAJDETE ZDE

Psaní ě/je

Písmeno ě

Písmeno ě se vyskytuje v následujících skupinách:

dě   tě   ně

V této skupině označuje výslovnost [dˇ,tˇ,nˇ] + [e] jako například ve slovech:

 děvčátko, pradeček, ravý, zloj, mlá, čarojný, naje, pokovat

ko, dí, nálník, sí, lesný, vízství, šstí, dorný, usnit, let

ko, kdo, věr, mý, potí, krás, klat se, zahát, výbor

  pě  fě

 V této skupině vyslovujeme ě jako [j +e] a najdeme je například ve slovech:

hrát na har, oblékat rtoch, povídání o žira, darovat oru, šli v hou

pět, zvák, na, pou, kný, natí, páří, nachovat, zástí, dou

 bě vě  x  bje vje

Po souhláskách b a v musíme rozlišit, zda se jedná o jednu slabiku, jako například ve slovech:

od, hří, hrá, hat, lavý, zahnutý, sratel, dovat, zár

hra, hzda, pora, důrný, čný, zdavý, nápoda, zasit

Anebo je b a v součást předpony a připojuje se ke slovu se slabikou – je –. Příklad vidíte u slov:

 OB – objev, objevit, objevitel, objevný, objevení; objet, objetí, objezd; objem

V–  vjezd, vjezdový, vjezdní, vjet; vjem; splynout vjedno

  mě x m

Podobně jako u předchozí skupiny musíme i u psaní ě po m rozlišit, jestli se jedná o slabiku s měkkou výslovností:

 město, síc, pronlivý, tajší, kký, sr, na, ulecký, ulý, ut

 Anebo je ve tvaru slova (i v jiném příbuzném slově) obsaženo písmeno n a my musíme napsat:

 pomněnka, domněnka, zapomnění, rozumně, uzemněný, domně

 od slov: mnít – pomnít, domnívat se; rozumný, uzemnit…

 

POZOR na zájmeno JÁ!

2. a 4. pád MNE, MĚ

3. a 6. pád MI, MNĚ